Sebevražedný oddíl – lunapark mrtvých

Největší urážkou pro očekávanou komiksovou divočinu je, že vlastně ničím zvlášť nevybočuje.

Na neustávajících internetových „bojích“ mezi fanoušky komiksových nakladatelství Marvel a DC Comics, případně mezi fanoušky filmových společností, které nás zásobují jejich adaptacemi, je cosi paradoxního. Zformovaly se dva soupeřící tábory, ale jejich rétorika užívající černobílé „my a oni“ nedává smysl. Komiksové filmy Marvelu (pod dohledem studia Disney) a DC Comics (pod kontrolou Warner Bros.) vznikají ve stejném studiovém systému a cílí na stejný divácký segment. Zatvrzelí fanoušci filmu Batman vs Superman: Úsvit spravedlnosti (2016) si nejspíš zašli do kina i na třetího Captaina Ameriku (2016). A v listopadu tohoto roku si také zaskočí na Doctora Strange (2016).

Boj se zaměnitelností

Představu dvou znepřátelených pólů diváků libujících si v rozdílných komiksových snímcích ale studia často přímo přiživují. Diferenciace produktů je důležitá a to obzvlášť, když se začalo ozývat, že jsou komiksové filmové adaptace napříč Hollywoodem jednolité a zaměnitelné. Přirozeně tomu napomáhají i někteří „recenzenti“, kteří představu studií přebírají jako poslušné marketingové oddělení. Temný rytíř povstal (2012) je tedy automaticky největší, Strážci Galaxie (2014) nejvtipnější, Deadpool (2016) nejsubverzivnější, Batman vs Superman: Úsvit spravedlnosti nejosudovější a tak dále.

Žádného výraznějšího „nej“ jsme se ale u komiksových filmů nedočkali. Rozdíly mezi snímky z hlediska vyprávění, stylu nebo témat, která zachycují, nevyhlíží na ploše posledních let nijak výrazně. Změny do nich pronikají pomalu, uváženě a nikdy nelze mluvit o revoluci. Studia si zkrátka nemůžou připustit, že 200 milionů dolarů shoří pod rukama tvrdohlavého režiséra (jako to hrozilo s Edgarem Wrightem a jeho Ant-Manem /2015/). A do téhle situace vpadnul Sebevražedný oddíl. Prezentuje se podobně alternativně a anarchisticky jako Strážci Galaxie nebo Deadpool. Na jeho propagační kampani je dobře vidět, jak si od sebe studia vypůjčují taktiky oslovování diváků.

Nekončící seznamování

Sebevražedný oddíl je postaven na premise Tuctu špinavců (1967). Zločinci jsou v něm vládou využiti pro akci s vysokou pravděpodobností ztráty životů. Vzniká morální dilema – kdo je horší? Zločinec, nebo ten, kdo s ním manipuluje? V ideji také mizí černobílé dělení na dobré a zlé. V Sebevražedném oddílu jsou součástí týmu nejnebezpečnější komiksoví záporáci. Deadshot (Will Smith) jako nejlepší nájemný vrah, jehož kulka nikdy nemine. Harley Quinn (Margot Robbie), šílená partnerka Jokera. Boomerang (Jai Courtney), australský zabiják a elitní zloděj. Diablo (Jay Hernandez), mexický pyroman telekineticky ovládající plameny. Killer Croc (Adewale Akinnuoye-Agbaje), zmutovaný svalovec s krokodýlí kůží. A doktorka June Moone (Cara Delevingne), v jejímž těle sídlí přes šest tisíc let stará čarodějnice.

Jak je této napjaté situace ve filmu využito? Nijak zvláštně. Zloduši pod kontrolou vládní agentky Amandy Wallerové (Viola Davis) dobrovolně spolupracují, své úkoly plní bez větších problémů a vůbec nemají moc možností vzpírat se svým nadřízeným. Čistě z důvodu, že je ohrožen celý svět, tudíž žádnou špinavou práci vlastně nedělají. Postavy tímto postrádají vnitřní konflikt – zapojit se pro svou vlastní existenci musí.

Dějová osnova Sebevražedného oddílu se jeví jako velmi nevyrovnaná. První polovina snímku (!) je v podstatě expoziční a představuje plejádu postav. Vyprávění poté rychle přejde do řetězení akčních scén vedoucích až do finále. Druhou polovinu filmu občas přerušují flashbacky zpravující o minulosti či povrchní psychologii konkrétních figur, tudíž seznamování s postavami ani po hodině zdaleka nekončí. Současnost se vlastně zdá docela bezvýznamnou, protože flashbacky směřují film stále do minulosti, ovšem bez toho, aby o většině protagonistů něco podstatného řekl.

And I thought my jokes were bad

Vyprávění znatelně upřednostňuje Deadshota a Harley Quinn před ostatními. Jim dovoluje přisvojit si komplexnější charakterové rysy, zatímco Boomeranga nebo Killera Croca naprosto ignoruje. V konkurenční týmovce Captain America: Občanská válka mají také vybraní hrdinové více prostoru před ostatními, ale je v ní přítomné úsilí důraz rozložit a o každém alespoň něco málo povědět. To se v Sebevražedném oddílu nedaří. Ve vyvrcholení je jakási snaha nechat každého člena skupiny udělat něco užitečného, což působí přinejmenším nápadně, přinejhorším nuceně.

Výraznou součástí propagace Sebevražedného oddílu je bezpochyby postava Jokera (Jared Leto). Ve filmu se ale vyskytuje poskrovnu, a to většinou ve flashbacích jako personalizovaná příčina šílenství a trápení postavy Harley Quinn. Jako první představení veledůležité figury v restartovaném komiksovém univerzu je jeho sedmiminutové řádění dost ubohé. Všichni ale tušíme, že se asi připravuje Blu-ray R-rated Ultimate Cut, ve kterém bude vystupovat více, takže fanoušci už sahají po peněžence. Na takto malém prostoru si Letův Joker nezaslouží potupit, každopádně jeho předchůdce z 60. let Cesar Romero by měl z jeho přehrávané kreace radost (v přímé opozici k výkonu Heatha Ledgera).

Selhání za zvuků hudby

David Ayer se opět ukazuje jako slušný režisér akčních scén, které jsou většinou přehledné a rytmicky se v nich střídají hlediska postav. První dva týmové střety jsou ale z nejasného důvodu realizačně velmi podobné. Jako mikroskopický důkaz o Ayerově autorském vkladu můžeme vnímat po Železném srdci (2014) opětovný výskyt laserových paprsků, které občas nepochopitelně srší z automatických zbraní…

Sebevražedný oddíl obsahuje velmi výrazný hudební podkres složený z mnoha populárních písní. Jejich popisnost ve filmu je nastavena na maximální hodnoty, aby vztah s obrazem pochopil i úplný blbeček. Například Fortunate Son u scény s Killerem Crockem komentuje jeho nešťastný vzhled a Spirit in the Sky let helikoptér (stejná píseň byla použita také ve Strážcích Galaxie). Výrazně je písní užito zejména v první části expozice, která je obecně nejzábavnější, protože zběsile přechází mezi jednotlivými postavami a v aktu mírné vynalézavosti je představuje barvitými popisky.

Sebevražedný oddíl není žádným drzým kolegou učesaných komiksových adaptací. V některých bodech je mírně invenční (zejména tam, kde je problematický), ale jinak skvěle zapadá do studiového kalkulu, navzdory tomu, jak anarchisticky se prezentoval. Dokud ale komiksové adaptace Warner Bros. nenajdou smysl pro své postavy, bude všechna snaha o vlastní universum zbytečná.

P. S. Ben Affleck ve filmu vypadá, že nudou každou chvíli zemře.

(5/10)

Foto: Freeman Ent./Warner Bros.

• About
• Latest Posts

Marek Koutesh

Neustále snažící se rozšiřovat své obzory filmy a čtením o filmu. Poslední dobou s velkým zájmem o americkou undergroundovou kinematografii a neprofesionální filmy. Absolvent filmové vědy na FFUK. Na Moviescreen přispívá od roku 2013.

Latest posts by Marek Koutesh (see all)

• Oppenheimer – mistrovští režiséři nehrají v kostky - 23.7.2023
• Fabelmanovi – nekonvenční Spielbergovo vyznání - 28.11.2022
• Jan Žižka – dějiny českých zemí očima zatracených - 7.9.2022