Louskáček a čtyři říše – příliš tvrdý oříšek pro Disneyho

0
13.11.2018 at 11:50  •  Posted in Recenze by  •  0 Comments

Baletní evergreen se Disney pokusil přetavit v jednu ze svých veleúspěšných hraných pohádek. Louskáčka však ve zlato neproměnil.

 

   Je Štědrý večer a Klára se svým otcem a sourozenci míří na slavnost k bohatému vynálezci a jejímu kmotříčkovi Drosselmeyerovi. Když však nastane moment, při němž se všechny děti vydají podél napnuté niti se svým jménem, která je zavede k jejich dárku, něco se stane. Klára se ocitne v jiném světě, kouzelném království čtyři říší – Říši sněhových vloček, Říši květů a Říši sladkostí a čtvrté říše, kde vládne zlá Perníkářka. Klára musí pomoci sjednat nápravu.

   Na filmu Louskáček a čtyři říše je v prvé řadě vidět, že mu byla věnována velká pozornost ještě před prvním natáčecím dnem z hlediska designu, výpravy a kostýmů, ale i při natáčení při aranžmá scén a práci s kamerou. Výsledkem je totiž jedna z nejpůvabnějších a vizuálně nejvypiplanějších pohádek. Svou romantizující obrazovou stránkou snadno bere dech ještě předtím, než vůbec zavítá do fantaskního světa čtyř říší. I viktoriánský vánoční Londýn dýchá sladkou sváteční atmosférou, ať už kamera klouže po ulicích britské metropole, nebo vcházíme do domu Klářiny rodiny a později do honosného sídla jejího kmotříčka.

   Zcela se pak fantazie filmu utrhne ze řetězu, když překročí práh jiného světa. Tolik nápadů a tolik detailů, že to nelze pobrat. Kráska a zvíře (2017) nebo Popelka (2015) mohou jen závidět. Samozřejmě, mnohokrát snímek překračuje hranice kýče, ale v rámci žánru a i nadsázky, kterou přebírá z baletních kořenů, je to omluvitelné. Ostatně baletní minulost snímek reflektuje v jedné taneční scéně, což se v dětském filmu jen tak nevidí, a skladby P. I. Čajkovského sympaticky variuje a vpíjí do vlastních melodií skladatel James Newton Howard.

 

Jak je důležité míti louskáčka

  Smutné je nicméně to, že práce mnoha desítek lidí, kteří pomáhali dát dohromady výživnou výtvarnou stránku disneyovského Louskáčka, přichází vniveč, protože kvůli scénáři je životnost díla velmi skromná. Propagační materiály sice tvrdí, že se vychází z původní literární předlohy E. T. A. Hoffmanna, ale vymýšlí se de facto úplně jiná zápletka. Je tak třeba vůbec zázrak, že ve filmu nějaký louskáček je.

  Situaci přitom rozehrají režiséři Lesse Hallström (Láska na kari /2014/) a Joe Johnston (Captain America: První Avenger /2011/) v úvodu docela dobře, vytvoří napětí a krizi v rodině kvůli smrti matky. Hlavní hrdinka Klára je matčiným odchodem silně zasažena, zatímco otec trvá na tom, aby se překonali a dostáli společenským konvencím. Jakmile ale Klára vstupuje do fantastické říše, téma smutku i rozkolu s otcem, které se zdály jako slibné motivace pro hlavní postavu a pro její vývoj, vyprchají a film se bezradně motá v chabě vystavěné zápletce samotného magického království, které až příliš pozdě začne reflektovat problémy, které si dívka přináší z reality. Dodejme, že scenáristkou je debutující Ashleigh Powell, a je to znát.

 

Slibná herečka v pasti

  Místy až nesmyslný scénář (ano, i fantasy svět potřebuje solidní stavbu příběhu) je o to vtipnější, že Klára je jako postava definována svou chytrostí a schopností použít logiku. Takže bychom měli postavu přemýšlivou i citlivou, které navíc sluší obsazení mladičkou Mackenzie Foyovou, jež dosud měla příležitost udělat dojem snad jedině jako dcera Matthewa McConaugheye v Interstellaru (2014). V Louskáčkovi předvádí pozoruhodně jemnou práci s emocemi, byť se nemůže spolehnout na scénář, který by její postavě daroval promyšlenou cestu k uvědomělosti.

  Foyová je navíc osamocená tím, že se nemůže příliš opřít o zkušenější herecké kolegy. Helen Mirrenová, Richard E. Grant či Morgan Freeman mají zoufale málo prostoru i podnětů. Keira Knightleyová pak dojíždí na to, že v roli Cukrové víly přehrává (nebo dokonce musí přehrávat), což ale hatí jakékoliv snahy o to, aby vyústění zápletky ve čtyřech říších zanechalo dojem a představovalo pro Kláru důležitý bod v jejím dospívání.

   Z Louskáčka nám tak zůstávají jen malebné výjevy, slavné baletní tóny a mladá herecká naděje, což ale nezachrání pohádku, žánr, ve kterém je příběh důležitou součástkou. Přesto stojí za to počkat do závěrečných titulků kvůli dojemné skladbě otce a syna Bocelliů. A nebo si ji pusťte rovnou:

(5/10)

 

Foto: Falcon

  • Info
  • Trailer
  • Plakát
Originální název: The Nutcracker and the Four Realms

Režie: Lasse Hallström, Joe Johnston; Scénář: Ashleigh Powell

Hrají: Mackenzie Foy, Keira Knightley, Eugenio Derbez, Matthew Macfadyen, Richard E. Grant, Sergei Polunin, Jayden Fowora-Knight, Jack Whitehall, Helen Mirren, Morgan Freeman

Žánr: pohádka, dobrodružný, fantasy, rodinný; Země původu: USA; Stopáž: 100 minut

Premiéra: 1. listopadu 2018

Přečteno: 69x

Adam Fiala

Adam Fiala

Šéfredaktor Moviescreenu od roku 2005, vystudoval žurnalistiku a mediální studia na FSV UK. Preferuje tvorbu Tima Burtona, Alfonse Cuaróna, Guillerma del Tora, Darrena Aronofského, série Star Wars, X-Men, Harry Potter a Pán prstenů.
Adam Fiala

Napsat komentář

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

Starší příspěvky:
Climax – krutý drogový mixér

S novým filmem Gaspara Noého člověk zažije, jak se s drogami obrátí svět vzhůru nohama. A je to peklo.  ...

Zavřít