Doctor Strange – čaroděj ze země Marvelu

6.11.2016 at 12:25 • Posted in Recenze by Redakce

Filmový svět komiksového giganta Marvelu se rozrůstá o novou postavu, mezi superhrdiny zavítal čaroděj. Protože film místy ohýbá realitu, přinášíme hned dva úhly pohledu.

Jak to vidí Adam

Od režiséra hororů přichází komedie. Pokud totiž pro Doctora Strange v režii Scotta Derricksona něco platí, tak že je především vtipný, byť místy s humorem plýtvá na úkor vážnosti dění. Strange také je a do konce filmu zůstává nečekaným hrdinou. Nejde ani tolik o to, že musí porazit své přebujelé ego, jež mu brání v očištění duše a které pro něj mohlo být přece jenom větší výzvou, než aby si s ní poradil během pár střihů.

Na rozdíl od jiných superhrdinských fláků tu proti sobě nestojí superlidé s různými schopnostmi, ale lidé využívající ten samý zdroj energie své nadpřirozené moci. Strangovi (Benedict Cumberbatch) film přitom jednak dává šibeniční čas na výcvik, ve kterém navíc dlouho zaostává, a jednak je schopen dlouho vzdorovat mnohem zkušenějším protivníkům. Tak trochu jako Harry Potter, který dovedl odvracet Voldemorta, hraje důležitou úlohu pomoc jiných osob a předmětů. K dispozici má Strange kouzelný plášť, který disponuje vlastní, okouzlující osobností, i verzi Hermionina obraceče času, což je opravdu nefér pomůcka. Efektivní i efektní, ale příliš silná.

Prastará (Tilda Swinton) sice ve filmu Strangeovi říká, že všechno nemusí dávat smysl, na logiku scénáře by se ale podobná moudra vztahovat neměla. Faktem je, že v jádru, když pomineme všechna slova o duši a astrálním cestování, jde o nanejvýš konzervativní příběh, kterému nedostatečné vykreslení podkopává některé motivace, zvlášť co se týče sporu o to, jak právě Prastará čerpá sílu. Poněkud nucená je i nehoda, která Strange nasměruje na cestu k čarodějnému plášti.

Nad jinými filmy Doctor Strange každopádně vyniká odvážně koncipovanými akčními scénami. Postavy totiž koketují s časem i prostorem, v nejlepších momentech se scéna rozplývá jako při pohledu skrz kaleidoskop a usiluje o navození kubistických dojmů. Zatímco Ant-Man (2015) zamířil v samém závěru do mikrokosmu a také zprostředkoval psychedelický zážitek, Strange se orientuje na opačnou stranu a míří spíš k makrokosmu. Potíž je, že jde o pozoruhodnou atrakci, kterou bych rád viděl i ve 3D, ale schází ji emocionální vazba. V Ant-Manovi měl pohyb na subatomární úrovni vazbu na motiv sebeobětování a obavy o ztrátu postavy. Extrémně výrazná byla hra s rozplývajícím se prostorem ve Speed Racerovi (2008). U Strange filmařům slouží tento přístup jen k ozvláštnění akce, která jinak v kontaktních soubojích trpí nepřehledností. Tak jako tak, Cumberbatchův uštěpačný hrdina má charisma a jsem zvědavý, jestli dovede v budoucnu předvést víc než pouťové triky. Tentokrát alespoň pobavil.

(6/10)

Jak to vidí Kamila

Marvel už je tady s námi pěknou řádku let a stále neztrácí na originalitě. Výhodou je, že čerpá z universa plného bohů, astrálních monster a tak dále. Velkou devizou Marvelu ale je to, že postupuje od známých a divácky snadno stravitelných hrdinů, jakými byli Iron Man nebo Captain America, k těm, kteří kromě komiksových geeků nikomu mnoho neřeknou (kdo znal takové Strážce galaxie?). Zároveň je potřeba ocenit, jak je každý film jiný, a originy především. Marvel pokaždé změní styl a pohybujeme se tu na opravdu široké škále: komedie pro celou rodinu (Ant-Man), fantasy drama (Thor /2011/), akční špionážní film (Captain America: N ávrat prvního Avengera /2014/) a mohli bychom pokračovat dál a dál.

Doctor Strange je potom takový superinteligentní Harry Potter, který více než na své schopnosti spoléhá na svůj intelekt. Tenhle film by se vlastně dal použít jako výukový materiál pro tvůrce Green Lanterna (2011), kde zcela neschopný hrdina, který sotva prodělal výcvik, zachrání celý svět. Tady sice také kouzelnický učedník spasí svět, ale jenom díky notné dávce štěstí, že nezemřel už dříve, a také díky tomu, že na protivníka nejde silou, nýbrž lstí. Hrdinovi v podání famózního Benedicta Cumberbatche zkrátka nelze nefandit. Sledujeme tu vlastně archetypální příběh o pýše a pádu. Zároveň je ale sympatické, že Strange neztratí svou aroganci docela. Marvel si zkrátka do příštích Avengers připravil další silné ego.

Tvůrci se rovněž se ctí popasovali s tím, že komiksový Strange není zrovna lehce převoditelná látka na filmové plátno. Hrozilo buďto silné nevyužití potenciálu předlohy (jak tomu bylo již v animovaném originu), nebo přílišná přeplácanost a nepřehlednost (která je problémem i v některých komiksech). Vizuálem i dějovou linkou se ale film trefuje přesně do zlatého středu. Máme tu psychedelické výjevy, které ale nikdy nejsou jen bezúčelnou reklamou trikového studia. Když začnou kouzelníci ohýbat realitu, je to občas pěkný chaos, ale pořád víme, kdo je kdo a jednotlivé souboje jsou perfektně propracované. Jediné, co by Strangeovi možná neuškodilo, je trochu se občas zastavit. Zábavné je totiž úplně všechno od úvodu, přes kouzelnický trénink až po moment, kdy film nabere rychlý spád. 115 minut je relativně dlouhá stopáž, u Strange vám to tak ale nepřijde.

(8.5/10)

Foto: Falcon