Transformers: Poslední rytíř – šrotiště za všechny prachy

28.6.2017 at 13:22  •  Posted in Recenze by

Poslední? Kéž by. Navíc nám letos podruhé filmaři předkládají artušovský mýtus. Asi raději zůstat u Ritchieho verze, než do toho míchat roboty.

 

   Když se ohlédneme o deset let nazpátek, stále je udivující, jaký zázrak představovali první Transformers, jejichž kouzlo se studio Paramount a režisér Michael Bay už čtyřikrát neúspěšně snažili napodobit (ano, správně Poslední rytíř je už pátý díl). V porovnání se svými následníky působí první Transformers téměř komorně, jako příběh kluka, co chtěl auta a nabalit pěknou holku. Místo toho se však zapojil do mezigalaktického boje. Jak je ale zvykem u pokračování, přidávalo se toho víc a víc, až ze zákulisí Paramountu přišla zpráva, že mají nástřel více než desítky dalších příběhů ze světa Transformers. Takže budují složitou mytologii pokrývající snad celou éru existence vesmíru, která ale vyjde vniveč, když vám nefunguje základní prvek, který z filmů dělá legendy – lidský příběh.

   Poslední rytíř tak ze všeho nejvíc připomíná šrotiště, na kterém se ze všech starých nápadů snaží poskládat nový závoďák, ale nějak nechápete, proč má fialové dveře a volant na zadním sedadle. První věcí je propojení s artušovským mýtem, od kterého se odpichuje příběh o mocném žezlu, které od (možná) prvních Transfomerů na Zemi získá Merlin (z nějakého nepochopitelného důvodu v podání Stanleyho Tucciho, který hrál i v předchozím díle Transformers, ale jeho postavy zřejmě nemají žádnou vazbu).

   Režisérovi Michaelovi Bayovi se musí přiznat, že zvládá natočit epickou akci nejen v moderním prostředí s nejpokročilejšími zbraněmi, ale i ve středověkých kulisách se šiky koní a katapultů. Přesto už v tomto úvodu se rozezní záliba v humoru, který není tak vtipný a shodí vážnost situace, a zahlédneme první záblesky chaosu (kdo bojuje s kým a kdo vlastně vyhrává?), který se s téměř chirurgickou přesností rozrůstá po zbytek z těch 150 minut. Snad jako kdyby Bay doufal, že už konečně natočí takovou blbost, že už mu studio nebude nutit režírování dalšího dílu této megalomanské série.

   Každopádně je vtipné, že letošní léto přineslo hned dva pohledy na legendu o Artušovi a rytířích kulatého stolu, a pokud někomu přišla verze Guye Ritchieho svatokrádežná, Bayovu interpretaci asi nerozdýchá. Co do kvality (v zámoří u kritiků Ritchie totálně pohořel) tak rozhodně není od věci docenit Krále Artuše: Legendu o meči (2017).

 

Nacisti, roboti a dinosauři

   Na Bayův film by ale propojení s držitelem Excaliburu bylo asi málo. Ze scenáristického hnízda, které dávalo dohromady nápady na další příběhy, vzešla i představa Transformerů za druhé světové války, a tak se v Posledním rytíři krátce ohlédneme i na Bumblebeeho kariéru ve službách spojeneckých armád.

   Přínos pro příběh je nulový, ale co může být víc „cool“ než Transformer potírající nácky? Počkejte, pár věcí by tu přece jenom bylo. Co takhle kráčející armádní robotické tanky jako vystřižené z Robocopa (1987/2014), které brázdí místa bývalých bojišť s Transformery? A co takhle kdyby ti velcí Dinoboti z předchozího filmu, kteří jinak nemají žádnou významnou roli v Posledním rytíři, měli malé dinoboty, které má hlavní hvězda filmu Mark Wahlberg doma jako mazlíčky?

   A kdo by neocenil těch několik momentů, ve kterých se vrátí John Turturro jako exagent Simmons, který si užívá život na Kubě, kde chodí s autoboty hrát míčové hry? A když se objeví Turturro, Shia LaBeouf nemůže být daleko. Film ho pietně vzpomene jednou fotografií, jenom aby všechno propojil dohromady skrz rodinnou větev Witwicků, kteří skrývají víc, než se na první pohled může zdát (ano, parafráze headlinu z jedničky také zazní). Záhadou jenom je, že se neobjeví i Megan Fox, kterou ve trojce uměle nahradila jiná modelkovská tvář Rosie Huntington-Whiteley, ve čtyřce Nicola Peltz a konečně v Posledním rytíři může výstřih ukazovat Laura Haddock, jejíž pozici ženského objektu k okukování se snaží tvůrci vyvážit tím, že je profesorka, filosofka, historička a kdo ví co ještě.

   Pomocnou ruku nabídne i kapitán Lennox, pro kterého byla absence ve čtvrtém díle jenom malou pauzou, zatímco Megatron je už popáté osinou v zadnici, takže jako záporácký držák pomalu vyrovnává Magnetovo skóre v X-Menech. Ten má ale mnohem zajímavější charakterovou cestu. Megatron ale není na zlořádné techtle proti Zemi sám. Jednak do hry vstupuje nějaká nová entita, Quintessa, zřejmě stvořitelka Transformerů, není ale radno čekat, že bychom se při tom „rozvíjení mytologie“ dočkali víc informací, než že je zlá a chce zničit Zemi. Jako bychom potřebovali vědět víc (detaily se možná objeví až za pár dalších dílů).

   Po jejím boku navíc stane očarovaný Optimus Prime, jehož padoušská kariéra je asi nejvýraznější inovací této setrvačné série, byť trvá asi deset minut a je skončena podobně geniálním způsobem, jako Martha Ex Machina v komiksovém blockbusteru Batman vs Superman (2016).

 

Režisér, který hlavně odpaluje ohňostroj

   Problém Transformerů není, že nemají oscarové ambice, nechtějí zrcadlit ambivalenci lidských duší nebo být uměleckou výpovědí o světě. Transformers byli, jsou a budou lehkou letní zábavou. Nedokážou ale vyvolat drama jinak než velkou explozí a Bay se scenáristy jako by už dramaturgicky nezkoumali, kdo s kým a za jakým účelem. Bitvy jsou opět velké, ba až monstrózní (Transfomers jsou zřejmě opět největším filmem léta), ale schází jim náboj, emoce a cíl.

   Nekoncepčnost vidíme na jednom základním příkladu. I když je Wahlberg od předchozího dílu lídrem, filmaři možná chtěli nabídnout ztotožnění i mladším ročníkům, případně dívkám, a tak do filmu vnášejí ještě čtrnáctiletou ochránkyni Transformerů, která přišla o rodinu. Její linie je ale zhruba ve třetině utnuta a až do samého finále se v ní vlastně nic neděje. Její „příběh“ je tak jenom jednou z mnoha věcí, která natahuje stopáž, ale do vyprávění nepřináší žádný hybný prvek.

   Starší diváci se zase mohou ztotožnit s Anthonym Hopkinsem, jehož výkon je v pátých Transformerech tak výstřední, že není úplně jasné, jestli je to důsledek toho, že nemá šajna, o co tady jde (byť jeho postava je naopak studnicí vědění), nebo jestli jde o sofistikovaný trolling shakespearovského kmeta, který potřeboval zaplatit nový dům, ale nechtěl přijít o čisté svědomí. Obecně ale platí, že tvůrci Transformers mají z Angličanů velkou srandu, ačkoliv mají rádi Panství Downton, jinak by komorníka-autobota nemluvil majordomus Carson.

   Celý tenhle maglajz by mohl být zábava. Těžko říct, jestli by potřeboval cílenější anarchii, nakonec ale zůstává chaos jenom chaosem, jehož dvě a půl hodiny jsou díl od dílu těžkopádnější a nesnesitelnější k usledování. Nepomůže ani unikátní využití 3D IMAX kamer, když si celou dobu říkáte, že ta konverze se jim zase moc nepovedla a že sledování ruší změny formátu, protože IMAX kamery nebyly využity stoprocentně.

(2/10)
Foto: CinemArt

  • Info
  • Trailer
  • Plakát
Originální název: Transformers: The Last Knight

Režie: Michael Bay; Scénář: Art Marcum, Matt Holloway, Ken Nolan

Hrají: Mark Wahlberg, Anthony Hopkins, Laura Haddock, John Turturro, Stanley Tucci, Isabela Moner, Josh Duhamel

Žánr: akční/sci-fi; Země původu: USA; Stopáž: 151 minut

Premiéra: 22. června 2017

Adam Fiala