Žebříček roku 2019: Skleněný Irčan míří Ad Astra

8.1.2020 at 18:06  •  Posted in Svět filmu by

 Redakce rekapituluje uplynulý rok ve světě filmu. Jaké snímky jsou našimi favority a které v kinech spíše jen parazitovaly?

 

Filmový rok podle Adama

TOP 10 premiér

1. Skleněný

2. Favoritka

3. Manželská historie

4. Šprtky to chtěj taky

5. Vlastníci

6. Zraněná srdce

7. Narušitel systému

8. Parazit

9. Portrét dívky v plamenech

10. Jak vycvičit draka 3

Ještě stojí za zmínku: John Wick 3, Toy Story 4, Blíženec, Alita: Bojový anděl

Nejlepší český film: Vlastníci

Nejlepší animovaný film: Jak vycvičit draka 3

Seriáloví favoriti roku: Most!, Nejsilnější hlas

Nejhorší filmy roku: největší zrůdnosti se mi snad vyhnuly (ahoj, český filme), ale s ohledem na ambice byly utrpením Ad Astra, Godzilla II, Yesterday či Poslední večery na Zemi. A odmítám někdy v životě vidět nového Lvího krále.

Filmové guilty pleasure: X-Men: Dark Phoenix, Panství Downton, Všechno nejhorší 2

Nejoblíbenější soundtrack: Alita: Bojový anděl, Star Wars: Vzestup Skywalkera, Jak vycvičit draka 3

V roce 2020 vyhlížím: 1917, Noví mutanti, Králíček Jojo, Wonder Woman 1984, Last Night in Soho

Komentář k filmovému roku 2019:

   Máme za sebou filmový rok, který měl papírově patřit k těm největším všech dob. Završení se dočkaly série Avengers, Star Wars či X-Men. Na poli seriálů bylo neméně očekávané vyústění populární fantasy ságy Hra o trůny. Vítězně z toho vzešli snad jedině superhrdinové od Marvelu a spolu s nimi i studio Disney.

   Obzvláště Vzestup Skywalkera a osmá série Hry o trůny vzbudily značné kontroverze a kritiky a neměly takový dopad, jak by si asi jejich tvůrci přáli. Na druhé straně, oproti mým dvěma redakčním kolegům, jsem značně rezervovaný i vůči Avengers: Endgame, který se přitom stal globálně nejvýdělečnějším kouskem historie, který smetl z piedestalu i deset let starého Avatara.

  Ohledně posledních Avengers (jejichž předchozí díl Infinity War považuji za zábavnou jízdu) se tak ocitám v menšině. Podle mě stojí za to jedině nástup armád dobra do boje o osud celého vesmíru. Avšak předchází tomu dobré dvě hodiny promarněného potenciálu, který se topí v nudné sebelítosti a málo invenční cestě do minulosti. Nutno ale dodat, že právě v prostřední části posouvají tvůrci zbraň jménem nostalgie na úplně novou úroveň.

  Disneymu každopádně Avengers pomohli k tomu, aby ve hře o hollywoodské trůny navodil dojem, že na žádném jiném studiu už nezáleží. Konkurenci totiž buď zcela ponížil, nebo rovnou pozřel. Na akvizici 20th Century Fox se bude ještě dlouho vzpomínat, už proto, že může mít dalekosáhlé dopady na úbytek různorodosti. Nemůže být nic horšího pro filmovou tvorbu než monopolistická monotónnost. Ale lidem se to asi líbí, když sedm z deseti největších globálních hitů spadá pod Disneyho. Radost ze všech jeho možných remaků mi udělal snad jedině Dumbo v režii Tima Burtona, který překvapivě kriticky vypráví o tom, jak zábavní moloch pohltí malý cirkus, aby zahubil jeho atmosféru a vytěžil co nejvíc peněz z jeho nejlukrativnějšího symbolu.

   Těžko se však divit Disneyho úspěchu, když ani jiná studia nejsou schopná uvést do kin upřímně zábavný a poutavý film. A budu potvrzovat slova svých kolegů, ale slabě loňský rok působil i v oblasti nezávislého a autorského filmu, který přinesl spoustu děl, o kterých se dá říct, že jsou OK, ale vlastně žádný, který by vzal dech. Zatímco v minulosti bych si film, který dávám na první místo svého žebříčku, dovedl bez problémů představit i jako oscarového vítěze, u Skleněného to neplatí, byť to bylo nejpodnětnější a nejpozoruhodnější dílo, které jsem měl možnost vidět. Ale kdo ví, kdyby třeba A Hidden Life Terrence Malicka doputoval i do tuzemských kin, mohlo být vše jinak. Stejně tak ještě chovám naděje vůči Irčanovi, ke kterému jsem se ještě nedostal. Tím se ale dostávám k tomu, že jsme letošní žebříčky redakce Moviescreenu otevřely i dílům, které byly premiérově uvedeny na streamovacích platformách dostupných v Česku.

 

Filmový rok podle Mary

 

TOP 10 premiér (tentokrát abecedně)

1. Ad Astra

2. Avengers: Endgame

3. Dva papežové

4. Favoritka

5. Free Solo

6. John Wick 3

7. Manželská historie

8. Parazit

Ještě stojí za zmínku: dva dokumenty o stejném tématu –  Fyre: Největší večírek, co nikdy nebyl a Fyre Fraud, z festivalů pak Nerovná jízda, Na špatné straně, Bídníci, Nedotknutelný,  z krátkometrážních Proč se cítím jako kluk?

Nejlepší český film: Nabarvené ptáče

Nejlepší animovaný film: Kde je moje tělo?

Seriáloví favoriti roku: Boj o moc (2. série), Mr. Robot (4. série), Mindhunter (2. série)

Nejhorší filmy roku: dávám si bacha, takže jsem neviděla žádnou totální pohromu.

Filmové guilty pleasure: Hellboy, X-Men: Dark Phoenix a Shazam!, byť ten byl regulérní svěží závan do komiksovek!

Nejoblíbenější soundtrack: Ad Astra, Kde je moje tělo?

V roce 2020 vyhlížím: Tenet, Eternals, V síti, 1917, Duna

Komentář k filmovému roku 2019:

   Filmově to nebyl příliš nabitý ročník, což můžete vyčíst z mé kratší topky. Z blockbusterů mě nejvíc bavilo vyvrcholení Avengers, na které jsem zašla dokonce dvakrát. Výrazně do mého žebříčku zasáhl Netflix, který už je u nás plně lokalizován. Zdařilé drama Manželská historie promlouvá ke všem, kteří zažili rozchod nebo hádky rodičů, ale jeho síla tkví zejména v intenzivních výkonech hlavní dvojice. To platí i pro konverzačku Dva papežové, která dokáže dojmout, a to sledujete jen dva starce v Sixtinské kapli, která je mimochodem k nerozeznání od té skutečné. Mnohými nepochopená sci-fi Ad Astra mě uhranula, ne však modrýma očima Brada Pitta, ale úžasnou kamerou Hoyteho van Hoytemy, který promyslel každý stín a barevný odstín na Zemi i mimo ni. Mírnému zklamání jsem se neubránila u oslavovaného trojlístku Irčan, Joker a Tenkrát v Hollywoodu, ale tyto snímky by se určitě do širšího žebříčku vešly.

    Do kin bohužel nebyla zakoupena oldschoolová nálož jménem Na špatné straně, stejně jako několik zdařilých dokumentů, které jsem zhlédla díky festivalům. Koncem roku se audiovizuální trh rozrostl o Disney+ a Apple TV. V příštím roce přijde HBO Max a další platformy, což dokazuje, že streamování se daří. Loni poprvé bylo k vidění hned několik silných titulů, které se vyrovnaly klasické produkci mířící do kin.

   Quality TV pokračuje ve svém rozpuku, a když se ohlížím za uplynulými měsíci, tak s mírnou hrůzou zjišťuji, kolik desítek epizod různých seriálů jsem viděla. 2019 byl pro mě vskutku rokem seriálovým, ale sledování velkého plátna s kvalitním zvukem se jen tak něco nevyrovná. Kromě zmíněných tří seriálů mě bavil Mandalorian, rozesmával Most!, mile překvapili Watchmen, Euforie a The Morning Show, fascinovala OA, napínal Nejsilnější hlas a mé fantasy srdce potěšil Zaklínač. Finále Hry o trůny bylo zklamání stejně jako další řada Příběhu služebnice. Zlepšily se Miliardy, Koruna si udržela svůj standard stejně jako Sedmilhářky a Stranger Things, což se však rozhodně nedá říci o Živých mrtvých a Vikinzích. Nejlepší zprávou ze seriálového světa 2019 je, že po 12. řadách konečně skončila Teorie velkého třesku. Můžeme tak rychle začít vytěsňovat z paměti mizerné poslední sezóny a vzpomínat na to, že to kdysi byl nejvtipnější sitcom.

 

Filmový rok podle Marka

1. Irčan

2. Tenkrát v Hollywoodu

3. Šťastný Lazzaro

4. Ad Astra

5. Avengers: Endgame

6. Kde je moje tělo?

7. Favoritka

8. Parazit

9. Bolest a sláva

10. Joker

Ještě stojí za zmínku: Bacurau, Na špatné straně, Děti mrtvých, Skleněný, Tranzit

Nejlepší český film: Karel, já a ty

Nejlepší animovaný film: Kde je moje tělo?

Seriálový favorit roku: Mindhunter (2. řada), Mr. Robot (4. řada), Euforie

Nejhorší filmy roku: Ticho před bouří, Valhalla: Říše bohů, Muži v černém: Globální hrozba, Řbitov zviřátek

Filmové guilty pleasure: Shazam!

Nejoblíbenější soundtrack: Tenkrát v Hollywoodu, Avengers: Endgame, Joker

V roce 2020 vyhlížím: Tenet, The Card Counter, After Yang, Mank, Blonde

Komentář k filmovému roku 2019:

   K uplynulému roku, který v našem případě zahrnuje kinodistribuci a VOD tituly přístupné v Česku, nechci zaujmout žádné dramatické stanovisko. Sdílím i tak názor některých přátel, že tento rok přinesl z hlediska hodnotitele a recenzenta hodně průměru a jen málo překvapení. Nemyslím, že je to zrcadlo nějakého úpadku světové kinematografie. Těžko bychom našli nějaký vzorec, který bychom mohli vztáhnout na všechny světové průmysly a osobité autorské režiséry.

   Hodně nadějných talentů i veteránů svými novými příspěvky zkrátka nedostálo různých mnou vysněných standardů. Do českých kin letos vstoupily nové snímky Thomase Vinterberga (Kursk), Clinta Eastwooda (Pašerák), Jordana Peelea (My), Claire Denisové (High Life), Jima Jarmusche (Mrtví neumírají), Petera Stricklanda (Takové krásné šaty), Nadava Lapida (Synonyma) nebo Jean-Pierrea a Luca Dardennů (Mladý Ahmed) – jmen, které ve mně vzbuzují přinejmenším pozornost, žádný jejich počin ale u mě nedosáhl vyšší mety než uměřeného zaujetí.

   Má „desítka“ asi mluví sama za sebe. Jde o očekávané festivalové premiéry, případně oscarové kandidáty. Očividná výjimka je Avengers: Endgame, na kterou ale nedám dopustit a k níž se rád vracím. Vliv na složení má pochopitelně česká kino nabídka. Snažím se sledovat i další sféry kinematografie a zmínit bych mohl spíše ty. Z českých děl, které neuvedl do kin žádný distributor, nejvíce vyčnívá krátkometrážní Dcera, Pouštět draka, Apparatgeist, dokumentární Proč se cítím jako kluk? a mé guilty pleasure Morava, krásná zem III. Nikomu by nemělo uniknout dokumentární drama Pro Samu, které k nám přijde v březnu, a výborný střihový dokument Apollo 11. Vynikající je brazilské černohumorné sci-fi Bacurau, britský The Souvenir nebo štýrská hříčka Děti mrtvých.

   Seriály nijak moc nesleduji, přesto musím říct, že žádný film ve mně nevyvolal nadšení jako nejlepší díly druhé řady Mindhuntera a čtvrté série Mr. Robota. To se pak skoro chce věřit, že je v televizi budoucnost…