Žebříček roku 2017: První dáma si podává ruku s řidičem busu u Dunkerku

0
11.1.2018 at 07:52  •  Posted in Svět filmu by  •  0 Comments

Jaké vzpomínky zanechají filmy, které se promítaly v roce 2017 v kinech? Redaktoři Moviescreenu vybírají to nejlepší…

 

Filmový rok podle Adama

TOP 10

1. Jackie

2. matka!

3. Baby Driver

4. Tanečnice

5. Válka o planetu opic

6. Wonder Woman

7. Volání netvora: Příběh života

8. Neruda

9. Pátá loď

10. Star Wars: Poslední z Jediů

Nevešlo se, respektive mimo kinodistribuci: Uteč, La La Land, Já, Daniel Blake, Masaryk, Logan: Wolverine

Nejlepší blockbuster: Válka o planetu opic

Nejlepší český film: Pátá loď

Nejoblíbenější soundtrack: Wonder Woman, Jackie

Nejhorší snímky roku: Transformers: Poslední rytíř, Liga spravedlnosti, Cesta času

Nejzbytečnější pokračování: Blade Runner 2049

Filmové guilty pleasure: Valerian a město tisíce planet

V roce 2018 vyhlížím: Fantastická zvířata: Grindelwaldovy zločiny, X-Men: Dark Phoenix, Pračlověk, Psí ostrov, The Florida Project

Krátký komentář k roku 2017

    Pokud bychom měli vypíchnout nějaké trendy, uplynulý filmový rok byl ve znamení žen a blockbusterového šílenství.

   Vlna nazvaná #MeToo dala ženám hlas, aby se postavily sexuálnímu násilí a obtěžování, které ve společnosti přetrvává, i když se pokládáme za civilizovanou společnost. Svůj počátek měla právě v Hollywoodu, který je přitom označován za baštu liberalismu, a rezonovala tam skrze obvinění, která dopadla na výrazné osobnosti – nejtvrději na producenta Harveyho Weinsteina, ale kritice se musel čelit i Kevin Spacey, jehož chmurnou budoucí kariéru předznamenává film Všechny prachy světa, ze kterého byl „vystřihán“ v podstatě za pět minut dvanáct premiéra.

   Ženská síla se ale projevila i v tom, jaké filmy vydělávaly. Už v minulosti bylo patrné, že se některé filmy se zaměřením na ženské publikum setkaly s velkým ohlasem, který byl znatelný na výdělcích – vzpomeňme na komedii Ženy sobě (2011), Mamma Miu! (2008) nebo Padesát odstínů šedi (2015). Je však přece jenom poměrně kuriózní, když první tři místa žebříčku nejvýdělečnějších filmů v Severní Americe loni obsadily filmy, jejichž hlavní postavou je žena (v celosvětovém měřítku jsou to první dvě místa).

   U Star Wars: Posledního z Jediů to lze ještě svést na značku, všechny tři novodobé díly Hvězdných válek však disponují hlavní ženskou postavou a vždy v Americe žebříčku dominovaly. Na druhém místě je to Kráska a zvíře, hraná verze oblíbené pohádky z devadesátých let, která ještě zdůraznila emancipaci a vzdělanost své hrdinky. No a třetí je Wonder Woman, dost možná nejvýraznější exemplář ženského úspěchu, snad i proto, že žena v tomto případě také režírovala a celý projekt byl v souvislosti s kritikou směřovanou na komiksové filmy DC odsouzen k prohře. Ale stal se zázrak, protože to byl skvělý film, jehož kombinace humoru, optimismu a idealismu je ve filmech přece jenom vzácná, díky čemuž se dostal i do mého žebříčku.

   Do svého výběru deseti nejlepších filmů jsem zařadil i Posledního z Jediů, který je možná určitým způsobem kontroverzní (vím, zní to vlastně směšně), ale mohutnou vlnu odporu si nezaslouží. Mému přehledu nejlepších loňských filmů vládne mnohem menší film, který však zapadá do trendu ženského vzestupu. Je to Jackie, životopisný pohled do světa první dámy v době, kdy došlo k atentátu na JFK. Film je unikátní technicky, ale i svým bohatým myšlenkovým podhoubím. V krátkém časovém horizontu navíc dokáže vykreslit Jackie Kennedyovou nejen jako truchlící manželku, ale jako aktivní hybatelku, bez níž by JFK možná nezanechal v historii tak velkolepé a pozitivní renomé. Režisér Pablo Larraín potvrdil po filmu No (2012), že je výjimečný tvůrce. Ostatně, už dlouho se mi nestalo, že bych měl od jednoho režiséra hned dva filmy v TOP 10 – loni jsme ještě mohli vidět neobyčejně poetický životopis Neruda.

   Hned za Jackie ale zařazuji alegorický a šílený film matka!, který je také ukázkou silného autorského přístupu Darrena Aronofského, a nejlepší trojici uzavírám Baby Driverem, zábavným, akčním muzikálem od Edgara Wrighta, aby nebylo jenom vážno.

   Pokud jde o druhý loňský trend, narážím na skutečnost, že to velká studia přehánějí s počty velkofilmů, které posílají do kin. Únavu opakujícími se franšízami dali diváci najevo. Velká část z nich musela zákonitě zaostat za finančními očekáváními (dívám se hlavně na ostudný výsledek Transformers, ale úpadek zájmu pocítili i Piráti z Karibiku). Nejspíš v tom hrálo roli to, že velké filmy měly premiéru týden co týden a ještě se rozlézají i mimo hlavní letní sezónu. Kdo není dost hlasitý (dívám se na studio Disney, které prosincovou akvizicí studia 20th Century Fox dláždí cestu k nepříjemné monopolní situaci), nemá šanci. Mnoho z velkofilmů ale také prohrálo boj o diváky zkrátka proto, že bylo strašně špatných. Nežádám od nich, aby měly oscarové ambice, ale selhávají v základním úkolu – bavit. Překvapivě špatná v podstatě ve všech ohledech byla podle mě Liga spravedlnosti, což bylo o to smutnější, že Wonder Woman byla tak dobrá.

   Za zmínku pak stojí, že svůj světlý rok zažily horory, žánr, který však tolik nesleduji, a tak jsem vlastně viděl jenom odlehčenějšího, satirického zástupce Uteč. M. Night Shyamalan s Rozpolceným nebo nová adaptace knihy To od Stephena Kinga si ale podle ohlasů úspěch zasloužily. Nepotřebovaly astronomické rozpočty, vystačily si se správným přístupem. Věřme, že hollywoodská studia budou v roce 2018 ke svým filmům přistupovat chytře, když půjde o studiové produkty.

 

Filmový rok podle Mary

TOP 10

1. Jackie

2. La La Land

3. Dobrý časy

4. Uteč

5. Logan: Wolverine

6. Personal Shopper

7. Blade Runner 2049

8. O těle a duši

9. Strážci Galaxie Vol. 2

10. Star Wars: Poslední z Jediů

Nevešlo se, respektive mimo kinodistribuci: Makala, Válka o planetu opic, Volyň, John Wick 2, Wonder Woman, Brawl in Cell Block 99, Mlčení

Nejlepší blockbuster: Strážci Galaxie Vol. 2

Nejlepší český film: Letos bída. Milým překvapením byla Bába z ledu, z dokumentů mě zaujal Svět podle Daliborka.

Nejlepší premiérový seriál: Mindhunter, druhá série Stranger Things, The Crown a Sense8, třetí série Narcos a Mr. Robot.

Nejoblíbenější soundtrack: La La Land, Jackie

Nejhorší snímky roku: Padesát odstínů temnoty. Jinak jsem se snažila filmovým děsům vyhýbat.

Nejzbytečnější pokračování: Kingsman: Zlatý kruh. Tak strašně nevtipný, trapně přemrštěný a stopáží přepálený film s hollywoodskými hvězdami, jsem už dlouho neviděla.

Filmové guilty pleasure: Liga spravedlnosti, nedá se nic dělat 🙂

V roce 2018 vyhlížím: X-Men: Dark Phoenix, Prezident Blaník, First Man, Operace Entebbe, Máří Magdaléna

 

Filmový rok podle Marka

TOP 10

1. Paterson

2. Dunkerk

3. La La Land

4. Místo u moře

5. Mlčení

6. Poslední rodina

7. Dobrý časy

8. O těle a duši

9. Uteč

10. Moonlight

Nevešlo se, respektive mimo kinodistribuci: Blade Runner 2049, Čtverec,  Ztracené město Z, Lady Bird, Tři billboardy kousek za Ebbingem (poslední dva do českých kin teprve zamíří)

Nejlepší blockbuster: Thor: Ragnarok

Nejlepší český film: Křižáček

Nejlepší premiérový seriál: Mindhunter

Nejoblíbenější soundtrack: Blade Runner 2049, La La Land, Smrtihlav

Nejhorší snímky roku: Král Artuš: Legenda o meči, Největší showman, Tulipánová horečka

Nejzbytečnější pokračování: Auta 3

Filmové guilty pleasure: Vetřelec: Covenant

V roce 2018 vyhlížím: Avengers: Infinity War, First Man, Roma, Sunset, Under the Silver Lake

Krátký komentář k roku 2017:

     Poněvadž téměř ke všem položkám z mé osobní TOP 10 lze v útrobách Moviescreenu najít alespoň stručnou recenzi, rozhodl jsem se tento prostor věnovat všem snímkům, které stojí za jejími branami. Navíc jsem přesvědčen, že si některé počiny z mého výběru najdou cestu i k dalším redaktorům, ačkoli pro mě z nepochopitelných důvodů narůstá případů, kdy před mými kolegy a přáteli musím tato podle mě výjimečná díla bránit. Respektive mě stále překvapuje, jak málo znám jejich vkus – světlá stránka těchto kolizí je taková, a pardon za tu velkohubost, že na Moviescreenu stále existuje názorová pluralita, na rozdíl od jiných filmově-publicistických webů a pořadů, které si zakládají na tom, že jsou názory, postřehy i způsoby vyjadřování jejich redaktorů legračně homogenní.

       Samostatnou kapitolu tvoří dva restaurované klenoty českého filmu uvedené do kin Národním filmovým archivem. Černý Petr, pro mnohé nejryzejší a nejupřímnější počin Miloše Formana, už má své pevné místo v učebnicích dějin české kinematografie. To se nedá říci o Ze soboty na neděli Gustava Machatého. Jedno z nejvynalézavějších děl raného evropského zvukového filmu teprve čeká na docenění širší veřejností a nezaslouží si zůstat ani ve stínu režisérovy slavnější Extase.

      Se Zkouškou dospělosti jsme dostali další možnost proniknout do tvrdých sociálních reflexí skrze rumunskou novou vlnu. Je potěšující, že nejvýraznější zástupci tohoto směru stále nachází v Česku distribuci. Obdobně pesimistická polemika o národní identitě ve vztahu k fatálním událostem minulého století naléhavě zazněla v bosensko-hercegovinské Smrti v Sarajevu. Žánrová specifika převracel německo-bulharský Western. Jeho motivy neverbální komunikace a pouti za sebepoznáním se objevily i ve svěžím maďarsko-slovenském celovečerním debutu Out absolventa FAMU Györgyho Kristófa. Nelze také opomenout bulharskou tragédii Glory – scenáristicky vybroušený obraz na rozumu postavené společnosti, která nechala zmučeného člověka za sebou. Východoevropské kinematografie měly skutečně co nabídnout.

      Odvážně a otevřeně se opomíjenou tematikou evropské epidemie HIV zabýval brilantně zrežírovaný snímek 120 BPM. Rozmáchlé vyprávění napříč několika lety zabřednulo i do intimních a temných zákoutí problematiky. Rodinný rozklad zachycený v malých změnách a gestech zkoumal tradičně bystře Hirokazu Kore’eda ve svém filmu Po bouři. V souhrnu si tyto snímky uvedené v premiéře na velkých festivalech u nás ztěžka hledají diváky, jejich návštěvnost se pohybuje v řádu jednotek tisíců diváků. Dokonce i patrně atraktivnější a neméně pozoruhodné snímky promítané prvně na Febiofestu, Lady Macbeth, Personal Shopper a Můj život Cuketky, se o premiérovém víkendu nedokázaly prodrat do první dvacítky nejnavštěvovanějších filmů v české distribuci. Společnostem jako Film Europe, Aerofilms, Artcam nebo Pilot Film ale očividně podobný ohlas stačí a nevypadá to, že by se s nákupy chystaly zpomalovat.

       Na limity nostalgického požitkářství upozornil T2 Trainspotting – jak u svých postav, tak u publika, které se, zdá se, často míjelo se sebereflexivní rovinou pokračování kultovního filmu. Jackie redakčního oblíbence (!) Pabla Larraína ukázala bývalou první dámu jako ženu dvou pohledů, a mísením stylů a filmových materiálů nápaditě prezentovala, jak se fikce stává realitou a realita fikcí.

      Kapitolu českého a slovenského filmu dobře reprezentuje výběr Sdružení českých filmových kritiků, tedy Bába z ledu, Křižáček a Špína. Ze samého druhého pólu filmové produkce, amerických blockbusterů, mě kromě výše zmíněných filmů zaujala Válka o planetu opic. Od Avatara tu snad nebyl počin, který by dokázal excesivní množství počítačových triků tak nerušeně včlenit do vyprávění a zároveň umožňoval užití rozsáhlé škály stylistických prostředků. S Loganem: Wolverinem nato vysvitla jistá naděje na obměněný komiksový blockbuster, který nebude vznikat na základě statistik diváckých (zlo)zvyků.

 

Filmový rok podle Kamily

TOP 10

1. Dunkerk

2. Král Artuš: Legenda o meči

3. Star Wars: Poslední z Jediů

4. Lady Macbeth

5. Barry Seal: Nebeský gauner

6. Liga spravedlnosti

7. Jumanji: Vítejte v džungli

8. Zabití posvátného jelena

9. Atomic Blonde: Bez lítosti

10. Uteč

Nevešlo se, respektive mimo kinodistribuci: Baahubali 2: The Conclusion, La La Land

Nejlepší blockbuster: Dunkerk

Nejlepší český film: Viděla jsem pouze Masaryka, kterého hodnotím jako průměrný film.

Nejlepší premiérový seriál: Američtí bohové

Nejoblíbenější soundtrack: Král Artuš: Legenda o meči

Nejhorší snímky roku: Neviděla jsem nic horšího než průměrného

Nejzbytečnější pokračování: Všechna pokračování, co jsem viděla, se mi líbila. Schválně jsem ale vynechala například poslední Transformers.

Filmové guilty pleasure: Jumanji: Vítejte v džungli

V roce 2018 vyhlížím: Avengers: Infinity War, Prezident Blaník, Black Panther, Deadpool 2, X-Men: Dark Phoenix

Krátký komentář k roku 2017:

   Rok 2017 se u mě nesl ve znamení velkých překvapení. Ačkoliv mám ráda tvorbu Christophera Nolana, nepovažuji se za jeho skalního fanouška. Jeho filmy mi vždy připadaly řemeslně dokonalé, ale nikdy mě to úplně nechytilo, jak se říká, „za srdíčko“. Se svým Dunkerkem ale udělal větší parádu než kdy dřív. Opět se sice jedná o film, který je technicky dokonalý, tentokrát jsem ale dostala i to svoje něco navíc. Brutální snímek o přežití nedá vydechnout do poslední minuty a na plátně IMAXu se pro mě jedná o zcela jednoznačný kinozážitek roku.

   Naopak už dlouhá léta fandím marvelovskému universu. O to více mě mrzí, že jsem žádnou z letošních marvelovek nemohla do svého žebříčku zařadit. Nemůžu přitom mluvit o tom, že by mě nějaká vyloženě zklamala. Strážci Galaxie Vol. 2 byli opět vynikající, ale přeci jen trochu zaostávají za jedničkou, ve které z mého pohledu jednoznačně více fungoval humor a jejíž finále je o třídu lepší než v pokračování. Vyloženým zklamáním nebyl ani poslední Thor: Ragnarok. Ve dvou předchozích filmech ale fungovaly daleko lépe emoce. Snímek o zkáze Asgardu se potom snažil být natolik vtipný, až jsem v něm zcela postrádala osudovost.

   Jindy jsem naopak chladná ke komiksům od DC, v tomto roce mě ale dokázaly hned dvakrát překvapit. Trefou do černého byla už Wonder Woman, z níž výsledný dojem kazí jen nelogické a předigitalizované finále. Zcela se pak názorově rozcházím s těmi, co nenávidí Ligu spravedlnosti. Možná je to tím, že tahle dobře šlapající teamovka konečně připomíná marvelovku a je na ní silně vidět ruka Josse Whedona. Dalším filmem podle komiksové předlohy, který jsem do svého přehledu zařadila, je Atomic Blond: Bez lítosti. Precizní akce a dokonalý cit pro detail (například koberec, který jsme na začátku devadesátek měli doma všichni) u tohoto typu snímku naprosto stačí k parádnímu zážitku.

   Velice mě mrzí komerční neúspěch Krále Artuše: Legendy o meči, díky kterému začalo mít fantasy opět pořádné grády. Škoda, že originálním projektům doba zkrátka nepřeje. Neztotožňuji se ani s rozšířenou kritikou posledních Star Wars, které předchozí díl překonávají na plné čáře, jsou vtipné, jsou vtahující a obsahují řadu dějových zvratů a skvělých momentů. Zcela zasloužený je pak nečekaný úspěch Jumanji: Vítejte v džungli, kde fungující humor a bezchybné herecké obsazení dělají opravdové divy. Z dražších filmů je ještě na místě zmínit Barryho Seala, kterého by neměl vynechat žádný fanoušek seriálu Narcos, jakkoliv je svým pojetím seriálu na hony vzdálený. Tom Cruise opět potvrzuje, že si umí vybrat ten správný projekt.

   Z artových filmů mne letos nejvíc zaujala Lady Macbeth. Nečekaně drsné kostýmní drama překvapí svou nekompromisností. Velice povedené je také Zabití posvátného jelena. Snímek, který je tak bizarní, až od něj nebudete moci odtrhnout oči. Do mého výběru se nakonec dostala ještě povedená hororová komedie Uteč, která z ne až tak originálního námětu dokázala vytěžit takřka maximum.

   Pokud si chcete den zpříjemnit něčím, na co v běžné distribuci opravdu nenarazíte a co svou rozmáchlostí strčí do kapsy nejeden hollywoodský blockbuster, vřele doporučuji film Baahubali 2: The Conclusion. První část přitom není nutné vidět. Indický monstrózní projekt vycházející z jejich mýtů je skutečně ohromující, často přehnaný a v řadě momentů upřímně pobaví.

 

Foto: Aerofilms (Jackie, Paterson), Fox Searchlight (Jackie), Facebook Jackie (Jackie), Cinemart (matka!, Uteč, Logan: Wolverine, Lady Macbeth), Falcon (Baby Driver, Star Wars: Poslední z Jediů, Místo u moře), Artcam (Tanečnice), Warner Bros. (Wonder Woman, Dunker, Král Artuš: Legenda o meči, Justice league), Lionsgate (La La Land), Bohemia MP (Dobrý časy), Bleecker Street (Paterson), Bioscop (Mlčení)

Přečteno: 179x

Napsat komentář

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

Starší příspěvky:
Velká hra – Sorkin blafuje se silnými kartami

V režijním debutu chce hrát Aaron Sorkin chytrou hru, občas je ale hlavně přehlídkou velkých výstřihů.    V Hollywoodu se...

Zavřít